Bylo mi asi šest let, když můj starší bratr dostal počítač. Já jsem byla ještě malá, tak jsem žádný počítač neměla a neměla jsem ani mobilní telefon nebo tablet a notebook. Opravdu hodně mě to mrzelo, tak jsem se s bratrem stále dokola hádala, proč by mi nechtěl půjčit svůj počítač, i když jsem mu také stále kdysi půjčovala své různé věci. Když si chtěl třeba opravit svého robota, tak já jsem měla takové dětské nářadí, které mi dal dědeček, protože jsem v dětství moc ráda všechno opravovala. Byla jsem už v dětství v takový docela technický typ a měla jsem raději chlapecké hračky než třeba panenky.
Ale i tak jsem si kolikrát hrála se vším. Vůbec mi to nevadilo a byla jsem spíše taková neutrální, že mě potěšilo všechno. Nebyla jsem náročná, ale co se týkalo techniky, tak to mě moc bavilo. A proto když můj bratr dostal počítač, tak jsem to samozřejmě chtěla také vyzkoušet. Jenomže bratr, jak byl úplně namyšlený a jak byl nadšený ze svého nového počítače, tak ho nechtěl vůbec nikomu půjčit. Dokonce se takhle pohádal i se svým nejlepším kamarádem, protože jeho kamarád chtěl hrát stále nějaké počítačové hry. Zatímco bratr chtěl machrovat, že tam stále něco jenom instaluje, myslím si, že tohle je docela škoda, aby se dva nejlepší kamarádi pohádali jenom kvůli tomu, že někdo má nový počítač a že někdo si chce zamachrovat, že má něco nového a že se v tom vyzná.
Samozřejmě, že můj bratr se vyzná opravdu dokonale v počítačích, protože studuje technickou univerzitu a já si myslím, že když zná informační technologii, tak to bude jistě umět. Obecně tak má bratr sice veliké plus, ale měl by se také krotit. Je logické, že se nemůže před každým vytahovat. Stačí, když se vytahuje přede mnou a před zbytkem rodiny, ale aby třeba zesměšňoval svého nejlepšího kamaráda, že on tohle neumí, tak tohle se opravdu nehodí. Já si myslím, že bratr jednou na to doplatí a bude litovat, že třeba mě nepůjčil počítač, protože přijde den, kdy i on něco bude potřebovat.